Asi před dvěma roky jsem přestal řídit auto. Auta jsem prodal a od té doby se snažím co nejvíc všude chodit pěšky. Musím říci, že si tuto aktivitu užívám čím dál tím více. Nejde o nějakou rychlou chůzi, spěch. Ale o příjemné procházky z místa na místo.
Dnes ráno, kdy bylo krásně modré nebe a hřálo sluníčko (no spíše již trošku připalovalo) jsem krásu procházky znovu uvědomil. Procházel jsem ulicemi Vinohrad, krásnou zelení parku, poslouchal zpěv ptáčků, pozoroval hrající si psy a vnímal krásu volnosti. Cesta do mé kanceláře tak byla krásná a každým krokem se mi zlepšovala nálada.
Když jsem se na ulicích díval na tváře řidičů čekajících v zácpách na zelenou, viděl jsem v nich to napětí, stres. Viděl jsem, jak jim potůčky potu stékají po čele a tvářích a jak je jim přehřátý vnitřek auta nepříjemný. Možná to zní divně, ale v tu chvíli jsem si záviděl. Bylo mi příjemně, cítil jsem svěží vánek a rozhodně jsem nechtěl být v kůži těch řidičů a řidiček.
Procházky nejsou žádná věda, nic, čemu bychom museli věnovat extra čas či extra energii. Tím, že jsem se naučil procházet a vnímat při těchto procházkách okolí, posiluji svoji životní energii. Čerpám ji tak ze všeho, co potkám: z krásných domů, ze stromů, trávníků, pobíhajících psů v parku, svěžího vzduchu, slunce, vůní pekařství….. Vše kolem nás je energie. Je tu a můžeme si jí vzít kolik chceme. Je nekonečná. Nic nás tak nevyčerpává, naopak vše nás nabíjí.
Někdo může namítnout, že procházky městem, kde jezdí auta, je prach apod. nejsou úplně ideální. Do jisté míry to pravda je, ale jen v případě, že tuto procházku porovnáte s procházkou v lese či kolem řeky. Když ji ale porovnáte s jízdou v autě, pak je taková procházka rozhodně lepší.
Vyzkoušejte si to také. Nesmíte ale nikam pospíchat. Na procházku musíte mít dostatek času, abyste mohli cestu vnímat. Nesmíte vyletět z bytu a běžet rychle do práce, abyste přišli včas. Musíte z domova vyrazit dříve a mít na procházku dostatek času. Pak se stane zdrojem vaší životní energie.