Historie lidského vývoje ukazuje na konzistentní sklon k boji. Lidé si od nepaměti chtěli uhájit svá postavení bojem, nebo dobýt nová postavení bojem.
Dnešní kapitalistická kultura je založena na stejném principu. Jen tomu neříkáte boj, ale konkurence. Významní ekonomové a politici dokonce výrazně argumentují, že jen díky konkurenci dosáhlo lidstvo tak velkého vývoje a rozvoje. Bez konkurence by lidé byli prý zaostalí. To je jeden pohled. Nelze mu upřít, že rozvoj a jeho tempo bylo zvyšování právě díky předhání jednoho před druhým. Ať to již byli ekonomické závody, závody ve vědě či zbrojení. Principem konkurence ale není rozvoj. Základem je zničit konkurenta. Zde se vychází z tohoto vnímání skutečnosti: když nezničíme my je, zničí oni nás. A v dnešním světě je to pravda. Pokud podnikáte a nebudete věnovat pozornost konkurenci, můžete se jednoho dne probudit a konkurence vás bude vlastnit, nebo vás vymaže z trhu. Stejně tak uvažují státy. Pokud nebudeme silnější než oni, porazí nás. Argumentace jde až tak daleko, že mnozí připisují rychlost vývoje světovým válkám. Díky nim se rozhořel boj i v rámci technologií, výzkumu a výrobě. Když se ale podíváte na cenu, kterou lidstvo za tento rozvoj zaplatilo, pak si možná položíte otázku: Vyplatilo se to? Stály životy desítek milionu lidí za to, že se lidé dostali na Měsíc? Odpovězte si sami. Já odpověď znám. Co je důležité si uvědomit, že princip konkurence vždy straní silnějšímu. Proto se také stále více majetku soustřeďuje ve stále menším procentu lidí. Každopádně dnes žijeme v tak vyspělé a propojené společnosti, že se můžeme na stejnou věc podívat jiným pohledem: spolupráce. Kde bychom bývali asi dnes byli, kdyby spolu spolupracovali američtí, japonští, ruští, němečtí a další vědci v době, kdy místo toho bojovali na frontách? Myslím, že bychom se dnes nechlubili jen přistáním na Měsíci, ale že bychom Měsíc již dávno obývali a možná byli i na Marsu. Určitě bychom neměli nevyléčitelné nemoci. Nikde na světě by nehrozil hlad. Přírodní katastrofy by byly minulostí. Životní prostředí by bylo čísté…atd. atd.. A co je na tom to nejhezčí? Nikdo by kvůli tomu nemusel umřít. Je to utopie? I ponorky Julese Verna, letadla Leonarda Da Vinci či roboti Karla Čapka byly utopií. BYLY. Dnes jsou realitou. Každá utopistická myšlenka je myšlenka. A myšlenka je energie. A když má energie dost času a je jí věnována pozornost, jednoho dne se z ní stane realita. Proto nepochybuji, že se to jednou stane (pokud se tedy mezitím navzájem nezničíme díky konkurenci). Nyní tuto myšlenku máte i vy, protože ji čtete. Možná ji předáte dál jiným, se kterými si o tom budete povídat. Možná o tom napíšete na Facebook. Už teď má tato myšlenka velký potenciál se realizovat – i díky vám.
Zdroj HAPPYWEEK 127 – ke stažení ZDARMA ZDE.
ŠKOLA FENG REN SHUI 