Sílu rodiny v naší době, kdy stále více lidí zažívá krizi rodiny, je třeba stále připomínat. Díky této krizi se nachází v životní krizi stále více lidí. Tam kde rodina dříve byla oporou, záchrannou brzdou, zdrojem bohatství a oázou jistoty, jsou nyní lidé sami. Jsou sami na svůj život, svoji práci, své vztahy, své děti, své majetky, svoji budoucnost. Zvládnout život sám není v silách žádného člověka.
Zajímavý článek na OnaDnes.cz zde
Moderní doba přinesla jakýsi „kult“ osobnosti a individualismu. Rozvoj vědy, techniky a nových technologií přinesl s sebou trend „všechno zvládnu sám, mám na to všechny moderní nástroje.“ Technologie se sice vyvíjejí obrovskou rychlostí, ale vývoj člověka tak rychlý není. Lidé se mění jen velmi pomalu. Ještě dnes, po mnoha tisíciletém vývoji je každý člověk silnou součástí přírody a má základní potřeby stejné, jako každý jiný živočich. Lidé se tisíce let vyvíjejí v prostředí rodiny, vztahů žena/muž. Individualizace společnosti ale přispěla k rychlému rozbití rodin i vztahů. Lidé mají pocit, že díky dosažitelným prostředkům (technologie, finance apod.) se mohou o sebe postarat sami. Ano, v tom čistě materiálním světě asi ano. Každý (pokud tedy opravdu chce) si sám umí vydělat na živobytí, pořídit si bydlení a zařadit se do společnosti. Ale člověk není ryze materiální entita. Člověk má také něco, čemu se říká duše. Kvalitu jeho života řídí pocity. A pocitům ke štěstí materiální zázemí nestačí. Potřebuje vztahy, potřebuje se cítit součástí něčeho většího (rodina, komunita, společnost), potřebuje mít pocit zázemí a opory (rodina). Individualismus toto vše rozbíjí a ničí. Tím také ničí životy stále více lidí. Lidé bez rodiny, bez pevného dlouhodobého vztahu, bez dětí apod. v životě trpí. Jejich city jsou oslabené až devastované. Tento přístup k životu je ale pro člověka naprosto nepřirozený. A co je nepřirozené, to je pouze vyčerpávající a dlouhodobě nefunkční a odsouzeno k zániku.
K individualizaci společnosti ještě navíc přichází další škodlivý fenomén a to je rovnostářství – stavení vše na stejnou úroveň (my starší to dobře známe z komunismu, kdy jsme si všichni měli být naprosto rovni – to vedlo k úplné devastaci společnosti i jednotlivců). Příroda ale nevytváří nic rovnocenné. Naopak vytváří rozmanitost a každé entitě tak přisuzuje odlišnou úlohu. Všechny entity pak tuto úlohu mají plnit, tím vzájemně spolupracovat a tak si pomáhat. Tou rozdílností v lidském světě je rozdíl mezi mužem a ženou. Žena má jiné poslání než muž. Žena je jinak vybavena pro život než muž. A protože jsou určeni každý k něčemu jinému, je pro ně důležité, aby žili spolu ve vztahu. Tím se mohou nejen vzájemně doplňovat, ale také obohacovat.
Život v pevném vztahu, kdy žena plní roli ženy a muž muže, je jednodušší, příjemnější a není vyčerpávající. Hlavní rolí muže a ženy pak je udržet život, tj. zplodit potomky a zajistit, aby byli dostatečně silní na to, aby umožnili pokračování života. Muž a žena se tak stávají rodiči, kteří mají o své děti pečovat. Ale protože muž má jinou životní úlohu než žena, je důležité, aby se také různě podíleli na výchově svých dětí. Muž neumí zastoupit ženu a žena neumí zastoupit muže (pokud toto zkoušejí, je to naprosto nepřirozené a vede to i k ničení přirozeného rozvoje dítěte). Naplnění funkce muže i ženy pomáhá dítěti se správně orientovat v životě. Umí rozeznávat Jin od Jangu a naopak, umí rozlišit sílu od něhy, pohlazení od pevného vedení, dobra od zla atd. Pokud se ale muž chová jako žena a naopak, nemůže se dítě v životě správně orientovat a dlouhodobě to může vést až k úplné devastaci lidského pokolení tak, jak ho známe teď. Ve svém katastrofickém důsledku to může vést i k zániku lidstva. Vesmírné i přírodní zákony jsou totiž nastavené tak, že ničí vše, co nefunguje správně.
Zajímavý článek na toto téma si můžete přečíst na iDnes zde.
Více HAPPYWEEK 216
ŠKOLA FENG REN SHUI 